Venku je krásně, teplo a svítí slunce. Sedím doma a mám zas čas vzpomínat na vojnu. Jsem nezaměstnaný a tak mám dost času, abych tu něco zas napsal, co mi ještě zůstalo v mé stárnoucí hlavě. Snad už dneska nevyzradím žádné vojenské tajemství, když tu napíšu, že velitelem našeho útvaru, který měl krycí číslo 2478 posádka Slaný, byl major Vojtěch Gregor. Velitelem třetí baterie, kde jsem nastoupil a odsloužil si přijímač a vrátil se tam potom z péešky, byl kapitán Musílek, jeho zástupce nadporučík katolický. Potom jsem byl ale převelen k první baterii, kde byl naším velitelem nadporučík Jaroslav Kulhavý a jeho zástupce nadporučík Karabec. Ještě si pamatuju na kapitána Frajmana ze štábu. Ten chodil vždycky vzorně upravený, v rajtkách a vysokých botách, někdy nosil i rukavice. Potrpěl si na předpisové vystupování a dodržování řádů. Chodil na kontroly i mimo dobu zaměstnání a zavedl ranní a večerní troubení budíčku a večerky trubačem. Potom tam byl kapitán Kováč, to byl Slovák, měl už před penzí a mimo službu, v civilu se opíjel v místních hospodách. Provianťákovi jsme říkali major bandalír. Tlustý bumbrlíček, který se staral o kuchyň a vykrmení několika prasat v prasečáku v kasárnách. Na cvičení v zimě, když se nám ztratila polní kuchyň a kluci celý den nejedli a reptali hladem, uklidňoval je průpovídkou: Chlapci, přijedeme do kasáren, zabijeme vepře a bude nám dobře! Sám chodil na kontroly do kuchyně mužstva a kuchaři mu servírovali porce, na které neměl jako důstojník nárok. Ještě si pamatuju na vpředu už zmíněného kapitána dědu Fikara, který měl už před penzí a další typické postavičky známé podle jejich přezdívek. Ještě si vzpomínám na jednu příhodu, která se rozkřikla po kasárnách, ačkoli se oficiálně nesmělo o ní mluvit. Politrukem u našeho útvaru byl nějaký major Muller. Jednou se na delší dobu ztratil a nebylo ho nikde vidět. Snad to trvalo čtrnáct dní, či ještě déle. Nejprve se rozšířila zpráva, že politruk zmizel, že ho mohli snad unést nebo zavraždil špióni, Američané, nevědělo se, co se s ním stalo. Nepřišel ráno do zaměstnání a nikdo nevěděl, co s ním je. Bylo vyhlášeno pátrání. Teprve večer přišlo hlášení z města, ze služebny SNB (tehdejší policie), že byl u nich zadržen. Přihodila se mu totiž dost nemilá věc. Zašel večer v uniformě někde do vinárny, kde se nemístně opil, neví se, kde byl celou noc, ale ráno, když šli lidi do práce, pozorovali ho z mostu v centru města, jak dole soudruh major v uniformě se staženými kalhotami si ve vodě umývá posraný zadek a snaží se vytřepal z kalhot zbytky hnědé hmoty a vyplavit je vodou. Lidé se začali srocovat na mostě, až si toho všiml jeden příslušník VB a majora odvedl na služebnu. Teprve po jeho vystřízlivění ho propustili a došlo hlášení (diskrétně) na velení útvaru. Ale nějak se to neutajilo a začalo se o tom mluvit mezi vojáky. Major se potom nejméně 14 dní neukázal. Dostal prý domácí vězení. Byl to zástupce velitele pro věci politické, který byl zodpovědný za propagandu a vyučoval politické školení, takzvané PŠM.