Kluci si nechali u fotografa v Plzni udělat společné tablo naší školní baterie. Já jsem na velký arch papíru namaloval k jednotlivým vystřiženým hlavám z fotek postavičky v uniformách v typických situacích, čím se kdo vyznačoval a k tomu nějakou průpovídku. To se potom celé vyfotilo a kluci si to kupovali na památku. Dneska lituju, že jsem si to též nekoupil, zdálo se mi to drahé, i když tenkrát to stálo pár korun. Měl jsem kvůli tomu i průšvih. nakreslil jsem jednoho spolužáka, který byl komunista (jmenoval se Hirjak, někde z východního Slovenska), byl starší než my, dělal prý redaktora časopisu či rádia, s velkými knihami v podpaží, na kterých byly nápisy: MARX a ENGELS a jak ukazuje rukou kupředu. Nás nadporučík Dvořáček si mě dal zavolat a když viděl sešit, kde jsem měl nakreslené návrhy k jednotlivým vojákům, musel jsem některé předělat. Dalšího, který byl největší šplhoun a kariérista, jmenoval se Evžen Kohut a byl z Nebor u Frýdku, jsem nakreslil jak šplhá po laně na obláček s nápisem Opušťák. V sešitě jsem měl též jiné kresby, které jsem si jen tak kreslil, vlastní fantazie. Ptal se mě, co jsem myslel tím, že jsem tam měl ruku, která zvedala v dlani lidské srdce a na zápěstí měla okov s řetězem. Vysvětloval jsem mu, že jsem to viděl na obálce knížky Bídníci od Victora Huga a není to nic politického. Sebe jsem na tablu nakreslil jak se modlím před kostelem a to se mu též nelíbilo. Protože jsem uměl trochu kreslit a měl i pár obrázků mých spolužáků, které se jim podobaly, co jsem si kreslil při vyučování na učebně, chtěl po mně nějaký politruk, že bych měl portrétovat nejlepší vojáky, kteří by potom viseli na tabuli cti. Ale já se vymlouval, že to moc neumím, abych to nemusel dělat. Byl by to ale dobrý kšeft. Ale stejně jsem potom musel opisovat na velký arch papíru týdenní rozvrh zaměstnání baterie, který byl vyvěšen na tabuli u vchodu u dozorčího v našem baráku. Měl jsem pěkné písmo, tak jsem večer na klubovně přepisoval hůlkovým písmem, co mi Dvořáček načmáral na papír. Rozvrh činnosti od rána do večera na celý týden. Odevzdával jsem to potom našemu staršinovi, rotnému Sadílkovi. To byla divná postavička. Jenom o něco starší než my, který to podepsal a zůstal u armády. Staral se o výstroj a technické zajištění naší baterie. Když si to tak dneska vybavím, jeho ženský hlas, způsob chůze, oblečení v civilu a jeho vystupování k nám, byl to asi homosexuál. Ke mně se ale choval velice slušně, i když jsme byli i sami, a ani se mě nedotkl. Snažil se navenek dělat ze sebe drsňáka a někdy se pokoušel na kluky zařvat, ale neuměl to. Měl takový pisklavý hlásek, chodil vždy upravený a navoněný, měl divnou, ženskou chůzi a kluci si o něm povídali, i náš velitel Dvořáček ho někdy ztrapnil i před mužstvem. Takoví lidé se radši přihlásili do armády, aby nemuseli v civilu moc dělat. Další průšvih jsem mohl mít kvůli svému tetovacímu umění. Když kluci viděli, že umím kreslit a viděli některé moje obrázky, chtěli ať jim některé vytetuju. Někteří měli u tetování z civilu a vysvětlili mi, jak se to dělá. Já potom na cimře, když nebylo co dělat, na jejich přání jim tetoval různé obrázky. Nejdřív nakreslil propiskou podle předlohy v sešitě obrázek na rameno, na prsa nebo kam ho chtěli, potom jemně nařezával kůži žiletkou, až se objevila krev a do rány štětcem natlačil černou vytahovací tuž, která se používá na kreslení výkresů. Po pár dnech se rány zhojily, tuž smyla a zůstala kresba, která se potom eventuelně ještě opravila v místech, kde bylo třeba, dalšími řezy. Měl jsem v sešitě celý vzorník obrázků, lebky s hnáty, zkřížené dýky a meče, nahé dívky a palmy a jiné kýčovité náměty. Pokud jsem to děla, když venku ještě bylo zima a kluci chodili oblečení, nikdo to neviděl a pěkně se jim to zhojilo. Ale jednou když už svítilo dost slunce, nařídil Dvořáček nástup venku bez košil. Zjistil, že několik kluků je čerstvě potetováno. Hned začal vyšetřovat, kdo to dělá. Ale kluci mě naštěstí nepráskli. Vymlouvali se, že se nechali tetovat někde ve městě u nějakého chlápka, co to dělá. Ale přestal jsem to potom dělat. Nejvíc potetovaný byl Laur. Ten měl na rameně lebku s hnáty, nápis Memento mori a dvě zkřížené dýky. Jiné, zvláště Maďaři, si dávali udělat ležící nahou dívku pod palmou a nápis Florida a jiné náměty. Řezal jsem to jemně, jen aby vytrysklo trochu krve a snášeli to mužně, i když to asi bolelo. Několikrát jsem to potom ještě upravoval. Některým jsem už to ani nedokončil.