Byla to stará, velká dlouhá budova naproti tehdejšího autobusového nádraží, postavená snad ještě za Rakouska. Ve třídě nás bylo asi 30 kluků, žádná holka, ale někteří potom odpadli, takže k maturitě nás došlo jenom devatenáct. Byli to kluci z celých Vítkovických železáren, z podniků z různých profesí, též většinou po vyučení a před vojnou. Pár jich bylo i starších, po vojně a ti to měli jako úkol, udělat si maturitu, aby mohli potom zastávat vyšší funkce. Vyučování jsme měli v pondělí, středu a pátek od dvou do šesti večer ve třídě, kde se dopoledne učili normální středoškoláci. Měli jsme proplacené šest hodin týdně studijní volno, takže z dílny jsme odcházeli už v jednu na šatnu, umýt se a převléct, abychom ve dvě byli ve třídě. Učili nás učitelé, kteří to měli navíc, asi placené jako přesčasové hodiny. Zas tam byly předměty, které mě bavily a jiné jsem se musel učit i s odporem, abych prošel. Tak dějepis, literatura, čeština a i ruština mi nedělaly problémy, to se dalo naučit, ale ta matematika, algebra, vzorečky ve fyzice a chemii, to mě nebavilo a plaval jsem v tom. A přitom ta naše Střední škola pro pracující byla technického charakteru, která měla vychovávat dělníky a techniky pro podnik se zaměřením na výrobu a zpracování železa. Měli jsme i předmět Výroba oceli, který nás chodil učit učitel z průmyslovky, i deskriptivní geometrii. Ta mi nedělala problémy, měl jsem prostorovou představivost a uměl si ty body i tělesa z nákresu představit v reálné podobě. Též kreslení technických výkresů jsem zvládal, museli jsme to znát už při výrobě modelů. Ale technický typ jsem nikdy nebyl. Takový dějepis, to se stačilo naučit jenom několik dat bitev a událostí a ostatní se dalo odkecat, mluvit o tom, co jsem si přečetl. Též literatura, obsah knih, spisovatelé, to mě bavilo, měli jsme i biologii, to bylo zajímavé a dalo se to naučit. Ale matematika se naučit nedala, neměl jsem asi logické myšlení, algebra, zlomky, odmocniny, všude jsem dělal chyby, nešlo se v tom orientovat. Přímo mi v té hodině bylo fyzicky špatně. Ale nějak jsem se v tom přeškobrtal. Při zkouškách či písemkách jsem měl vždycky chyby a známky většinou trojky i čtyřky. Naštěstí jsme měli dobrou učitelku, která byla zároveň i naše třídní a když ona viděla, že v ostatních předmětech mi to celkem jde, jenom v té matematice jsem blbý, tak mi snad i trochu nadržovala. Jmenovala se Vlasta Chromečková a dodnes nevím, jestli to byla náhoda či štěstí, že u maturity před komisí jsem si vytáhl z otázek zrovna ten příklad, který jsme předtím počítali na tabuli v doučovacím kroužku pro ty, co byli špatní v matematice. Takže jsem dostal u maturity trojku. Dobré jsem to měl i u učitelky dějepisu, dneska už si ani nepamatuju na jméno (podle podpisu na vysvědčení Anna Heisigová). Byl jsem nejlepší ze třídy a ani mě už nevyvolávala. Dějepis jsem si vybral jako volitelný předmět k maturitě a u zkoušky jsem si vybral otázku Jan Hus. Celkem jsem to odkecal, jenom jsem neřekl, že Hus šel se svým učením k masám a bouřil lid, vzniklo revoluční lidové hnutí, vliv na masy lidu. Zkrátka zapomněl jsem na tehdejší marxistické pojetí Husa a neuved jsem tu hlavní ideu, kterou chtěli slyšet. Opravdu jsem na to zapomněl, jinak bych to řekl jak nás to učili a jak to po nás chtěli. Bylo lepší odpapouškovat jim co chtěli a byl klid. V češtině jsem dostal Boženu Němcovou. Bylo zrovna nějaké její výročí a v Literárních novinách o ní vyšel článek s názvem: "Byla jediná v tomto století" a tak jsem si dost z toho pamatoval. Tak jsem jim to odkecal a udělal na komisi dojem. Asi ty noviny nikdo nečet a nevěděli, že je to z nich. V ostatních předmětech jsem též nějak prošel, viz moje maturitní vysvědčení. Povinné předměty byly" matematika, čeština, ruština a volitelný předmět. Měl jsem tenkrát méně volného času oproti jiným klukům co do školy nechodili, ale byl jsem rád, že se něco dozvím, budu mít větší přehled a vysvědčení.