Dostal jsem bank u okna v hale nedaleko hlavní kanceláře, kde byli mistři a Šmíd se sekretářkou. Mistrem na naší straně dílny byl Konopáč. Byl to už starší, vyšší chlap, plešatý, ale celkem dobrosrdečný a nepolitický a dalo se s ním dobře vyjít. Byl někde z Ostravy z Mariánských hor. Já měl z něho tenkrát dost respekt jako vyučenec a nový zaměstnanec, ale dneska na něho v dobrém vzpomínám. Nástupní plat jsem měl jako modelář v páté pracovní třídě 6 korun na hodinu. Modely byly ohodnoceny v úkolové kanceláři úkoláři a pro jednotlivé třídy, ve kterých dělníci byli, bylo uvedeno na úkolovém listu, kolik hodin v které třídě může ten pracovník na modelu dělat, aby se vešel do normy. V úkolové kanceláři nakreslili postupáři barevnými tužkami na výkres, podle kterého se model dělal, postup jeho výroby i vše co bylo třeba, aby se dal zaformovat a odlít podle něho odlitek. Byly tam úkosy stěn aby se dal vytáhnout z písku, dělicí roviny, přídavky na opracování odlitku, dělení modelu, způsob rozebírání, druhy a počty jader, dělení jaderníků, smrštění kovu, nálitky a ostatní technologie, které se musely dodržet. S každým modelem se vedl též pracovní list, kde se psala spotřeba dřeva, šroubů, barev a ostatního nafasovaného materiálu. Mi ale vždycky na konci měsíce podle kalendáře, kde jsem si psal pracovní dny a hodiny (dělaly se i soboty, ale jenom o 6 do 12 hodin) chyběly hodiny podle pracovních listů. Takže jsme my, mladí, kteří nestačili tempu a dělali to déle než bylo stanoveno a nevešli se do norem, chodili za úkoláři do kanceláře a ti nám na pracovní listy dopisovali hodiny, připsali víc než tam bylo původně. Pracovní listy se odevzdávaly potom v mzdové kanceláři. Hodně mi pomohl úkolář Berta, byl někde ze Staré Bělé, vždycky se mě ptal, kolik mi zas chybí abych se vešel do normy a připsal mi na list hodiny. Hotový model šel pak ke kontrolorovi, který ho pečlivě proměřil a zkontroloval podle výkresu a byla ostuda, když kontrola model vrátila musel se opravit. Buď nepasovaly rozměry, přesně na 1 milimetr, nebo úkos, míry jaderníků či cokoli jiného. Oprava se dělala ale už bez dalších pracovních hodin, ve vlastním čase navíc. A mi hodiny pořád chyběly. Práce na modelech mě nebavila. Vždyť ten model se po odlití odlitku uložil do skladu a když už ho nebylo třeba po čase ho zlikvidovali. Odlitek byl anonymní a moje práce nebyla nikde vidět, nic z ní nezůstalo. A abych dělal něco jiného, na to jsem neměl. Byl jsem obyčejný „nýmand“ a mohl být rád, že mám zaměstnání, v teple a suchu v dílně, na denní směny, poměrně v čistém prostředí, takzvaný lepší dělník. Ještě mně tak bavilo něco si pro sebe ufušovat a pod kabátem odnést domů. Musel jsem ale nějak vydělávat peníze. Nebyl jsem nikdy průbojný, odvážný a sebevědomý typ. Trpěl jsem pubertálním komplexem méněcennosti. Každý starší a agresivnější byl pro mě autoritou. Ale o některých lidech jsem si myslel své, zaškatulkoval si je do skupin a měl na ně svůj názor, ale navenek hrál radši roli naivního prosťáčka, který se dá rád poučit. A opravdu jsem jím tenkrát i byl, když si to tak dneska (po téměř padesáti letech) vybavuju a vzpomínám. Ostatní studovali na různých školách, chodili už s holkama, ale já nic. Můj vztah k dívkám byl hodně problematický. V náboženství jsme se učili, že jakákoliv myšlenka na sex, ženu, erotiku je něco špatného, hřích, nemravnost, něco na úrovni krádeže, lži a je třeba se tomu bránit. A tak v pubertě jsem moje sexuální touhy a představy, které mě napadaly v hlavě, pokládal za něco hříšného a neslušného, o čem se nehodí mluvit a musí se s tím bojovat. A doma se o tom též nemluvilo. Takže před holkama jsem měl vždycky velkou trému, nevěděl o čem s nimi mluvit, nic vtipného mě nenapadalo a v hlavě jsem měl najednou prázdno. Záviděl jsem jiným, jak umí balit holky, jejich odvahu a sebevědomí, jak je uměli něčím zaujmout. Jenom ve své fantazii jsem snil o nějaké neskutečné víle, se kterou bych si rozuměl a ona měla stejné zájmy a se mnou fantazírovala též o dalekých světech, životě ve středověku a minulosti kterou jsem si idealizoval podle přečtených knížek, chodila se mnou po lese, tam kde jsem se cítil dobře a před kterou bych se nestyděl, že se mi bude smát. Byly to jenom moje pubertální fantazie, ale ve skutečnosti jsem se ani o nic nepokusil.